Ačkoliv je Menton prvním městem Francouzské Riviéry, je někdy nazýván jako Tajná Riviéra. Toto označení se vžilo kvůli poloze v klínu hor, kde je docela schované. I když má své krásné pláže, barevnou květenu a prodej zmrzliny na každém rohu, má i něco jiného. Citronové slavnosti, Kostel St. Michel

Díky své poloze je Menton příhodným místem pro pěstování citrónů, které se staly jedním z typických symbolů města. Rostou zde díky teplejšímu podnebí a městečko je tak známé hlavně díky citronovým bonbonům, karnevalům a slavnostem zde konaným.

Pro Menton je velmi důležité i to, že má i svou vlastní tradici. Není jen tuctovým lázeňským městem, proto se sem určitě vydejte. Byla by škoda, kdybyste viděli např. Cannes a Menton si nechali ujít. Navíc je zde další důvod, v Cannes se téměř bez problémů domluvíte anglicky, ale v Mentonu si můžete poslechnout místní francouzštinu s italským přízvukem. To je, jak uvidíte sami, velmi roztomilé.

Fête du Citron

Tyto citronové slavnosti se zde konaly poprvé v roce 1929 jako malá výstava citrusových keřů. Nyní je to dva týdny trvající festival na přelomu února a března, jehož téma se vždy mění. Termín festivalu není bohužel pro nás úplně optimální, což je opravdu škoda, protože je to vždy nádherný zážitek. Poslední témata byla Alenka v říši citronů a Asterix v Citronové zemi. Vyvrcholení festivalu je poslední den, kdy je představeno 120 druhů citronovníků a jejich plodů.

Podrobné informace o pořádání festivalu najdete zde: www.feteducitron.com

Église st. Michel

Tento kostel se tyčí nad městem a je označován jako největší a prý nejhezčí barokní kostel celého Azurového pobřeží . Původně na jeho místě stály dvě svatyně, z nich se dochovala jen zvonice z 15.století. Velká kampanila, která je umístěna ve výšce 53m byla přidána v 18.století při celkové rekonstrukci kostela.

Barokní fasáda je klasicky členěna pilastry, interiéru dominuje hlavní loď, která je sice vyzdobena barokně, ale v tom nejčistším stylu, tudíž se zde o nějaké typické barokní přezdobenosti vůbec nedá mluvit.

Město dlouho nemělo svůj vlastní hřbitov a tak zde probíhaly kremace, především chudých lidí, jejichž rodina neměla peníze na hřbitov v sousedním městě. Kremace probíhaly ve sklepení kostela sv.Michala.